Delfy a Epidauros

Kult boha Apollóna a jeho syna Asklépia, boha lékařství, učinil z Delf a Epidauru, lokalit dvě nejnavštěvovanější a nejodivovanější posvátná místa. Rovněž město Delfy na jižním úbočí pohoří Parnas a ostrov Délos spojoval Apollónův kult. Ve svatyni věnované Apollónovi působil proslulý věštec, jehož
význam zesílil zejména v 7. - 6. století př. n. l.

Apollónovou věštkyní byla kněžka Pýthie, která seděla na zlaté trojnožce a v mystickém stavu
extáze vydávala nesouvislé výkřiky. Ty zaznamenávali dva kněží a poté je "zpracovávali" na obtížně pochopitelné odpovědi, často s dvojznačným významem. O pronesení věštby se na delfskou svatyni obracela i řecká města před výpravami za získáním nových kolonií.  Přibližně od roku 590 př. n. l. se v Delfách jednou za čtyři roky konaly pýthijské hry. Kromě sportovních závodů byly součástí her také soutěžilo i na poli hudebním a ve  skládání poezie. Za římské nadvlády město postupně ztráceno na významu a od  roku 83 př. n. l. muselo čelit loupežným nájezdům.  Několikrát se zemí srovnané a znovu vybudované Delfy nakonec od roku 381 n. l. zpustly, neboť křesťanský císař Theodosios zakázal věštby.