Santorini - bájná Atlantida

Ostrov Santorini je často spojován s Atlantidou, bájným kontinentem, který se
v období zenitu potopil na dno moře. Záhada zničení jednoho a zmizení druhého je lákadlem pro vědce několika generací.

Podnětem byly odkazy nalezené v Platónových spisech Timaios a Kritias. V nich
píše, že když athénský státník Solón roku 590 př. n. l. navštívil Egypt,
dozvěděl se o Atlantidě od jednoho kněze. Ten říkal, že šlo o obrovský a
nádherný stát, který vládl mnoha jiným ostrovům a částem pevniny (od Libye až
do Egypta a v Evropě vládlo až po Tyrrhenii - dnešní Itálii).

 Království se skládalo ze dvou ostrovů "většího" a "menšího" a bylo tam deset měst. Zmiňují se hlavně dvě "Metropolis" a "Královské město". 900 let předtím, jak vyprávěl kněz, byla Atlantis vekou a mocnou zemí s nadvládou nad obrovským územím. V té době vytáhla její vojska i na Athény, ale byla ošklivě poražena a přišla o všechna svá území. Později ji postihlo silné zemětřesení a záplavy a celá země během jediného dne a zlé noci klesla pod hladinu. Ještě dlouho poté bylo moře v těch místech rozbouřené a nedalo se jím proplout.

Ostrov patřil bohu moře Poseidonovi. Byl obydlen jeho potomstvem i domorodci "původem ze země". Poseidon se zamiloval do dívky jménem Kleitó. Žila na kopci stojícím u nejkrásnější nížiny ostrova, a aby u ní mohl nerušeně pobývat, vytvořil kolem vrchu tři kruhové vodní příkopy a dvojitý val. Kopec, který se tak stal samostatným ostrovem, obdařil prameny studené i teplé vody a spoustou ovocných
stromů. Později na tomto místě vznikl královský hrad, odkud deset Poseidonových synů panovalo nad Atlantidou, sousedními ostrovy a částmi pevniny.

Atlantis byla hustě zalesněná, žila na ní krotká i divoká zvířata - dokonce sloni - a rostlo tam hodně koření, ovoce a zeleniny. Králové stavěli chrámy, paláce, přístavy, loděnice, mosty a průplavy. Nádhera královského obydlí, které už nebylo odděleno od ostatního ostrova, předčí každé líčení v orientálních pohádkách. Poseidonův a Kleitin chrám byl postříbřen, cimbuří měl zdobené zlatem, stříbrem a slitinou mědi. Tou byly také obložené zdi, sloupy a podlahy.
Uvnitř chrámu stálo mnoho zlatých soch a ohromný oltář. K paláci přiléhaly zahrady, bazény, kryté lázně, stadion, závodiště, obytná stavení, lodní
arzenál. Královské sídlo bylo hustě obklopeno domy, malý i velký přístav se hemžily loďmi a obchodníky, kteří připlouvali ze všech krajů, a protože jich bylo mnoho, ozýval se ve dne v noci křik a hluk.

Ostrov strmě vystupoval z moře, byl hornatý, jen město s okolím leželo v nížině. Obklopovaly je svahy a náhorní plošiny. V horách, rovněž
pohádkově krásných a vysokých, se nacházely vesnice, řeky, jezera, nivy a rozlehlé lesy se spoustou zvěře. Velkou nížinu v jižní části ostrova,
která měla tvar čtyřúhelníku, obepínal mohutný příkop 1 pletron hluboký (asi 30 m), všude 1 stadion široký (asi 180 m) a celkem 1 000 stadií dlouhý. Tento příkop sbíral všechnu vodu z hor a napájel jí rozlehlou, naprosto pravidelnou síť kanálů. Sloužily k dopravě a nížinu tak dokonale zavodňovaly, že bylo možno sklízet úrodu dvakrát za rok.

Říši vládlo deset králů, všichni měli absolutní moc nad životem a smrtí svých poddaných. Panovníci se řídili příkazy praotce Poseidona, vyrytými jako zákony do bronzového sloupu v Poseidonově jeskyni uprostřed ostrova. Tam se také králové vždy po pěti nebo šesti letech sešli, navzájem se radili a konali soud, jemuž předcházel zvláštní obřad: panovníci, ozbrojeni pouze obušky a provazy, museli ulovit jednoho z posvátných býků, kteří se volně pásli. Potom zvíře obětovali, slíbili poslušnost zákonům a spravedlnosti a společně hodovali. Po setmění, když už plameny uhasínaly, oblékli nádherná roucha, udusili ve svatyni všechny ohně, usedli na holou zem a celou noc projednávali sporné otázky, které se mezi nimi vyskytly. Válčit spolu nesměli.

Králové byly pravými vzory chytrosti, jemnosti a nezištnosti, na vlastní bohatství nehleděli, záleželo jim pouze na přátelství a jednotě. Dlouho bylo všechno v pořádku, jenže v průběhu generací se v nich stále zmenšoval podíl božské krve zděděné po Poseidonovi, získávaly převahu lidské slabosti a panovníci ztráceli svou dokonalost.

Povšiml si toho i bůh bohů Zeus, jenž vládne přesně podle zákonů. Jakmile zpozoroval, že ušlechtilý rod upadá, chtěl krále potrestat, aby je přivedl k rozumu, a tím opět na správnou cestu. Svolal tedy bohy do jejich vznešeného příbytku uprostřed vesmíru, odkud je vidět vše, co vůbec ovlivňuje život.

Po poradě s nimi pak na Atlantidu seslal záplavy a zemětřesení jako trest.

Nálezypři vykopávkách v Akrotiri, které ukazují přítomnost vyspělé civilizace afakt, že obě katastrofy se přihodily přibližně ve stejnou dobu vedly vědcek závěru, že ztracená Atlantida nemohla být nic jiného než Santorini. Ikdyž profesor Martinatos, podává báji trochu jinak. Podle něho by měla být Atlantida opravdu spojována s mínojskou Krétou, protože katastrofa, která postihlaKrétu po velké erupci, byla fatální pro její další vývoj.

Navíc povrch a tvar Atlantidy, jak byla kdysi popsána, odpovídají náhorní plošině Messara na Krétě.  Snad byla Kréta "větším ostrovem" - Královským městem, zatímco Santorini, které bylo tehdy s Krétou spojené, mohlo být "menším městem" - Metropolisem.